Narodila se v sokolské rodině, její otec Alois Věchet byl vynikajícím sokolským gymnastou a účastník letních olympijských her v Berlíně. Od dětství se, zprvu pod vedením svého otce, později Luboše Ogouna, věnovala gymnastice. Byla též výborná krasobruslařka a hrála také házenou, ale gymnastika nakonec zvítězila.
V roce 1949 byla první mezi dorostenkami v přeboru Československé obce sokolské a následující rok již reprezentovala Československo při mezinárodním utkání s Rumunskem. Po ukončení gymnázia studovala ITVS UK.
V 21 letech v roce 1952 na olympijských hrách v Helsinkách největší měrou přispěla k třetímu místu československého družstva. V následujících letech se, zprvu ztěžka, prosazovala s novým pojetím, když do svých volných sestav zařazovala akrobatické a taneční prvky.
Již od počátku roku 1954 byla tajnou spolupracovnicí StB s krycím jménem Doktor.
Na olympiádě v australském Melbourne získala stříbro na kladině, v prostných a na bradlech skončila na čtvrtém místě. Na MS v roce 1958 jako první závodnice předvedla ve finále prostných salto vzad, za předvedenou sestavu dostala jednu ze svých dvou tam vybojovaných zlatých medailí.
Vrchol její kariéry přišel na olympiádě v Římě, kde získala zlato na kladině a stala se tak jedinou závodnicí, která narušila jinak 100 % medailový zisk reprezentantek Sovětského svazu. Navíc v prostných skončila na čtvrtém místě, a výrazně tak pomohla československému družstvu ke stříbrným medailím. Po těchto úspěších získala také ocenění nejlepší sportovec roku ČSSR.
Připravovala se ještě na olympiádu v Tokiu v roce 1964, ale ještě před jejím zahájením byla z dosud ne zcela vyjasněných důvodů přinucena vzdát se reprezentace. Poté pracovala v šoubyznysu, nejprve v Československé lední revue, v letech 1965 – 1966 pak spolu s basketbalovými kouzelníky Harlem Globetrotters. Po návratu do vlasti ji agentura Pragokoncert zaměstnávala v různých revuálních programech v zahraničí, vedla kursy redukční gymnastiky pro ženy a koncem sedmdesátých let se vrátila ke své profesi jako vedoucí trenérka tréninkového střediska mládeže, kde měla na starosti začínající gymnastky. Po roce 1989 začala pracovat na projektu polyfunkčního domu ženské krásy.
11. října 1991 měla ve vinárně U Fausta v Praze na Karlově náměstí schůzku se svým právníkem. Na schůzce náhle uprostřed hovoru omdlela a ani okamžitý zásah přítomných lékařů z blízké nemocnice už ji nedokázal pomoci. Smrt zapříčinilo prasknutí krční tepny v místě chorobného rozšíření tepny (aneurysma). Jednalo se o vrozenou skrytou vadu, následná pitva navíc odhalila dva malé infarkty, které Bosáková patrně bez povšimnutí prodělala. Pohřbena je na pražském Vinohradském hřbitově.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Bos%C3%A1kov%C3%A1
