Václav Havel

obrázek zesnulého: „Václav Havel, 1936 - 2011“
Narození: Praha, 5. 10. 1936 Úmrtí: Hrádeček, 18. 12. 2011
 

Václav Havel byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky.

 


Životopis

Mládí

Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodině Václava M. Havla a jeho manželky Boženy, roz. Vavrečkové. Jeho bratrem je vědec Ivan M. Havel. Byl vnukem československého diplomata Huga Vavrečky. Navštěvoval elitní internátní školu v Poděbradech. Po ukončení základní školní docházky měl Václav Havel v komunistickém režimu kvůli svému „buržoaznímu“ původu potíže získat umístění na střední škole podle vlastní volby. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a na střední škole studoval večerně. Maturitu na gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze složil roku 1954.

Jako literát debutoval Havel v roce 1955 v časopise Květen.

Z kádrových důvodů nebyl Václav Havel přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto v letech 1955–1957 studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Pokusil se přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění, byl však odmítnut a nebyl přijat zpět na České vysoké učení technické.

Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) Václav Havel pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 ve stejné pozici v Divadle Na zábradlí. Roku 1959 napsal svou první divadelní hru, jednoaktovku Rodinný večer.

Dálkově studoval divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval roku 1966, a stal se posléze dramaturgem divadla Na zábradlí.

9. července 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil s Olgou Šplíchalovou.

Roku 1965 se stal členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář a v Divadle Na zábradlí uvedl hru Vyrozumění. Roku 1966 vydal svou první knihu Protokoly.

Pražské jaro

Během Pražského jara se Václav Havel stal jednou z důležitých postav liberálního, nekomunistického křídla podporovatelů reforem. Upozornil na sebe již v předvečer Pražského jara, když v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl kritický projev odsuzující dobové cenzurní praktiky, po kterém byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů.

V březnu 1968 se Václav Havel připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků, adresovanému ÚV KSČ. V dubnu téhož roku se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů a v časopise Literární listy uveřejnil text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran. V témže měsíci se v Divadle Na zábradlí konala premiéra hry Ztížená možnost soustředění.

Na podzim 1968 se Václav Havel stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970.

Působení v disentu

Po potlačení Pražského jara musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. Byl však již autorem uznávaným i v zahraničí – již roku 1968 obdržel Velkou rakouskou státní cenu za evropskou literaturu a dvakrát v New Yorku získal cenu Obie za hry Vyrozumění (1969) a Ztížená možnost soustředění (1970). To pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn.

Roku 1974 devět měsíců pracoval v trutnovském pivovaru jako dělník. V následujícím roce založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice a uveřejnil otevřený dopis prezidentu Husákovi, ve kterém kritizoval stav „normalizované“ společnosti, plné strachu, zbavené svobody a sebereflexe. V listopadu 1975 proběhla premiéra další Havlovy hry Žebrácká opera.

V dubnu 1978 se Václav Havel stal spoluzakladatelem a mluvčím Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který v Československu monitoroval případy politických vězňů a zasazoval se o jejich propuštění. Téhož roku uveřejnil esej Moc bezmocných.

V květnu 1979 byl Havel zatčen a strávil následujících pět měsíců ve vazbě. Odtud začal psát své ženě dopisy, které se staly základem knihy Dopisy Olze, vydané roku 1983. V říjnu 1979 se konal proces se skupinou disidentů a Václav Havel byl za podvracení republiky odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně. Od podzimu 1982 trpěl opakovanými zápaly plic. V únoru 1983 mu byl výkon trestu ze zdravotních důvodů přerušen, poté byl ještě v domácím vězení.

V době normalizace nepřestával Václav Havel psát divadelní hry. Mezi jeho jevištní díla té doby patří například Horský hotel (1976),Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985). Nadále aktivně podporoval samizdat; roku 1987 se podílel na vzniku samizdatových Lidových novin a zůstal jejich častým přispěvatelem a členem redakční rady.

16. ledna 1989 byl zatčen za účast na demonstraci během Palachova týdne a v únoru odsouzen k devíti měsícům vězení, po odvolání byl trest snížen na osm měsíců; podmíněně propuštěn byl již v květnu. V červnu 1989 stál u zrodu petice Několik vět. V září se stal mluvčím Charty 77 za uvězněného Alexandra Vondru. Naposledy zatčen byl v říjnu 1989, brzy na to však byl propuštěn na svobodu.

Dne 15. října 1989 byla Václavu Havlovi v jeho nepřítomnosti udělena významná Mírová cena německých knihkupců.

Československý prezident

V prvním funkčním období, jež trvalo půl roku, tedy do prvních svobodných voleb, byl Václav Havel na vrcholu své moci; Komunistická strana byla v hluboké defenzivě a nová demokratická politická scéna se ještě neustálila. Některá Havlova rozhodnutí z tohoto období jsou dodnes kontroverzní, například mimořádně rozsáhlá amnestie.

Podruhé byl Václav Havel zvolen prezidentem 5. července 1990 již svobodně zvoleným Federálním shromážděním. Václav Havel odstoupil z prezidentského úřadu tři měsíce před vypršením mandátu 20. července 1992 poté, co nebyl Federálním shromážděním zvolen na další funkční období a bylo jasné, že konec Československa je nevyhnutelný. Pak se na několik měsíců stáhl z veřejného života. Přes tento zásadní vnitropolitický neúspěch se Havlovi jako prezidentovi podařilo Československo úspěšně vrátit do mezinárodní politiky a přispět k jeho západní orientaci.

Český prezident

Po vzniku samostatného českého státu se Václav Havel stal jeho prvním prezidentem a zůstal v této funkci dvě funkční období, tedy maximální ústavou povolenou dobu. Poprvé byl zvolen 26. ledna 1993, podruhé 20. ledna 1998. Svou funkci opustil 2. února 2003.

Ocenění

Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů. 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první Čestnou medaili T.G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit. V roce 2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy. Senát ve svém usnesení také schválil formulaci „Václav Havel zasloužil se o stát“ po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka.

Úmrtí

Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 v 10.15 hodin po dlouhodobých zdravotních problémech. Zemřel ve spánku na oběhové selhání. Byla u něj manželka Dagmar a jedna ze sester boromejek, které se o Havla v posledních měsících staraly. V posledních měsících života se veřejného života spíše stranil v důsledku svých dlouhotrvajících zdravotních komplikací. Odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Naposledy veřejně vystoupil týden před smrtí, kdy se setkal s dalajlámou u příležitosti jeho návštěvy v Praze.

zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Havel (29. 10. 2013)



Stáhněte si aplikaci na Google play

Vzpomínky (foto, videa, texty)

Vzpomínky

Dále v hrobu

Přidat zesnulého do hrobu
Olga Havlová, 1933 - 1996 Havlová Olga
Praha, 11. 7. 1933 Praha, 27. 1. 1996

Významné osobnosti na hřbitově

Eva Bosáková, 1931 - 1991 Bosáková Eva
Mladá Boleslav, 18. 12. 1931 Praha, 10. 11. 1991
Jaroslav Foglar, 1907 - 1999 Foglar Jaroslav
Praha, 6. 7. 1907 Praha, 23. 1. 1999
Jan Gebauer, 1838 - 1907 Gebauer Jan
Úbislavice, 8. 10. 1838 Praha, 25. 5. 1907
Otto Gutfreund, 1889 - 1927 Gutfreund Otto
Dvůr Králové nad Labem, 3. 8. 1889 Praha, 2. 6. 1927
Emil Hácha, 1872 - 1945 Hácha Emil
Trhové Sviny, 12. 7. 1872 Praha, 17. 6. 1945
Jaroslava Hanušová, 1949 - 2016 Hanušová Jaroslava
Praha, 25. 2. 1949 Praha, 22. 2. 2016
Jan Karafiát, 1846 - 1929 Karafiát Jan
Jimramov, 4. 1. 1846 Praha, 31. 1. 1929
Egon Erwin Kisch, 1885 - 1948 Kisch Egon Erwin
Praha, 29. 4. 1885 Praha, 31. 3. 1948
František Kožík, 1909 - 1997 Kožík František
Uherský Brod, 16. 5. 1909 Praha, 5. 4. 1997
Jan Pivec, 1907 - 1980 Pivec Jan
Praha, 19. 5. 1907 Praha, 10. 5. 1980
Karel Václav Rais, 1859 - 1926 Rais Karel Václav
Bělohrad, 4. 1. 1859 Praha, 8. 7. 1926
Jiří Šlitr, 1924 - 1969 Šlitr Jiří
Zálesní Lhota u Jilemnice, 15. 2. 1924 Praha, 26. 12. 1969
Jaroslav Štercl, 1919 - 1996 Štercl Jaroslav
Blovice u Plzně, 18. 11. 1919 Praha, 4. 4. 1996

Praha, Vinohrady

Detail hřbitova

Název hrobu: Havlovi

GPS hrobu:

50º 4' 34,392''
14º 28' 55,092''

Detail hrobu

QR kód profilu zesnulého

QR kód - Havel Václav, 1936 - 2011


Živá vzpomínka v mobilu

Stáhněte si aplikaci na Google play